Rodinné konstelace nám zviditelňují vazby mezi členy rodinného systému. Tyto vazby způsobují to, že se v životě chováme podle určitých schémat, tak, jako bychom žili život někoho jiného. Při konstelacích máme tedy šanci uvědomit si tato schémata, tyto vzorce, což je prvním předpokladem ke změně a k vědomějšímu prožívání života samého.
Aby mohlo ke změně dojít, je třeba ovšem přijmout to, v čem se právě teď nacházíme. Pokud to přijmeme, stane se to pro nás výchozím bodem, něčím, na čem můžeme dále stavět.
Při práci s rodinnými konstelacemi vycházíme z faktických událostí v rodinném systému. Rodinný (nebo jakýkoliv jiný) systém se chová podle určitých pravidel (pravidlo č. 1. : kdo vstoupí do systému, má právo do něj náležet; pravidlo č. 2. : kdo vstoupí do systému dříve, má určité privilegium před tím, kdo přijde později ).
Při konstelacích máme možnost se s těmito pravidly seznámit a poznat je.

Při práci s rodinnými konstelacemi se učíme nemít věci pod kontrolou. Pracujeme s tím, co je tady a teď. A pak to zakoušíme i v životě. Čím více dovolíme "nechat věci, aby se děly", ať přijde cokoliv, tím více můžeme být konstelacemi (a životem) překvapeni a překvapováni.